Jezero Tanganyika

  Tanganika - jezero ve Východoafrickém příkopu na území Tanzanie, Zairu, Burundi a Zambie; plocha 32 880 km2 (sedmé největší na světě), maximální hloubka 1 470 m (druhé nejhlubší na světě), výška hladiny 772 m n. m. Délka 670 km, šířka 22 - 72 km, povrchová teplota vody 25 - 27 °C. Tektonického původu. Mnoho drobných přítoků, odvodňováno řekou Rusizi do jezera Kivu, za vyššího vodního stavu též řekou Lukuga do povodí Konga. Lodní doprava. - Jezero bylo objeveno Evropany v roce 1858; 1871 prozkoumáno D. Livingstonem.


Velký africký horninový zlom vznikl podle nejnovějších vědeckých odhadů zhruba před dvaceti milióny letý. Všechna tři největší jezera této oblasti, Viktoria, Malawi a Tanganika, včetně mnoha menších, jako Albertovo, Edwardovo a Kivu, vznikla působením mohutných tektonických sil, které rozštěpily východoafrickou vysočinu na četné, značně hluboké příkopy Na jejich okrajích nakupily řadu mohutných sopek, ze kterých některé jsou dodnes ještě činné.

Za jezerem Viktoria, oválného tvaru, největším v celé Africe, se svými 68.800 km2 , zaujímá druhou největší plochu, 32 880 km2, jezero Tanganika, výrazně protáhlé do délky 625 km, s průměrnou  šířkou čtyřiceti kilometrů. Jeho maximální hloubka měří 1 470 metrů. Je tedy ze všech afrických jezer nejhlubší. Délka jeho pobřežní linie se odhaduje na téměř 3 000 km. Jezero leží ve výšce 773 metrů nad mořem. Průměrná teplota jeho vody v horních vrstvách kolísá okolo 27,5 °C.

Jezero Tanganyika je prakticky izolováno od všech větších říčních systémů prudkými, pro ryby nepřekonatelnými peřejemi. Svoji vodu získává převážně z vydatných srážek v období dešťů, od března do května, kdy jeho hladina znatelně stoupá. Veliká jezera východoafrické vysočiny, Viktoria, Malawi a Tanganyika si plně zaslouží mimořádnou pozornost akvaristů. Nikde jinde na světě není soustředěno takové bohatství rodů a druhů cichlid, jako zde. Také nikde jinde nemají jednotlivé rody takové množství druhů a barevných forem. Zdejší cichlidy jsou výrazně přizpůsobeny určité ekologické oblasti a specializovanému způsobu obživy.

Vody jezera Tanganyika jsou biologicky mimořádně zajímavé, protože v důsledku dlouhodobé izolace, chovají jedinečně svéráznou faunu. Obzvlášť charakteristický je zde počet endemitů, jeden z nejvyšších na celém světě. Neplatí to jen o rybách. Tak například ze 44 rodů měkkýšů se 25 vyskytuje jenom zde. Z ryb čeledi Cichlidae žije v jezeře 36 endemických rodů. Dále je zde velmi zajímavý výskyt celých skupin blízko příbuzných druhů. Na nich lze demonstrovat jejich pozvolné štěpení a směry dalšího vývoje.

Zdejší voda je mimořádně bohatá na uhličitan sodný, vápenatý a horečnatý. Má silně alkalickou reakci mezi 8,6 až 9,5 pH. Vzhledem ke značnému množství solí rozpuštěných ve vodě, mohou zde žít jen určité skupiny živočichů, kteří takové prostředí snesou. Rybí fauna se ponejvíce skládá z cichlid, kterých zde žije přes dvě stě druhů.

V dnešní době oživuje jezero přes 290 druhů ryb, což je více, než počet všech druhů sladkovodních ryb v celé Evropě! Z toho je přes 220 druhů endemických. Naproti tomu zde téměř úplně chybí pro Afriku typické skupiny ryb, jako tetry, parmičky a sumečci. Všechen život v jezeře je omezen pouze na vyšší vrstvy vody. V hlubších partiích jezera jsou již koncentrace jedovatých uhlovodíků příliš silné

Pravidelné, každoroční značné množství dešťových srážek v této oblasti Afriky zaplnilo vodou každou hlubší kotlinu. Stejně tak vzniklo i nejhlubší africké jezero Tanganyika. Mohutná pohoří, která toto protáhlé jezero lemují, spadají strmě až do hloubky přes tisíc metrů pod hladinu. V pravidelných ročních obdobích zde vznikají obrovské bouře, při kterých narážejí mohutné vlny na pobřeží, podobně jako na moři.

Také pod vodou se jezero podobá moři. Na písčitém dně leží celé skalní bloky a obrovské balvany. Ty jsou obrostlé bujnými řasami, sladkovodními houbami, oživeny plži a četnými korýši. Veliká rozmanitost všech druhů ryb, značně připomíná poměry na korálovém útesu v moři. Každá ryba se tu přizpůsobila místním podmínkám a našla si nejvhodnější prostředí k úspěšnému přežití.

V současné době odtéká každoročně z jezera velké množství vody, ale nikdy nenastává úplná výměna všech vodních mas ve větších hloubkách. Je téměř jisté, že ani za celou dlouhou dobu existence jezera k tomu nikdy nedošlo. S největší pravděpodobností je možno předpokládat, že tento jev má za následek poměrně značnou alkalitu jezerní vody. Z toho vycházejí požadavky na chemismus vody v nádrži, které musí zkušený akvarista nejenom znát, ale také plně respektovat.

Oblasti oživené pro akvaristy zajímavými druhy cichlid v jezeře Tanganyika, jsou hlavně pobřežní partie, ale také břehy četných ostrovů, nejčastěji do hloubky pouhých dvaceti metrů. Avšak při lovu pro akvaristické účely z hlubších míst, často až do 120 metrů, vznikají potíže s dekompresí nachytaných ryb. Tu je nutno provádět postupně, zvolna a po delší dobu. Jinak dochází k poškození plovacího měchýře, s následným uhynutím pracně nalovených ryb.

Jezero Tanganika je domovem více než dvou set druhů cichlid, velmi zajímavých z akvaristických hledisek, které byly objeveny převážně až v posledních dvaceti letech. Na jeho pobřeží jsou vedle plochých písečných pláží také kamenité břehy, hustě zarostlé oblasti s písečným nebo bahnitým dnem a dokonce i bažiny. Za klidného počasí je voda většinou nádherně čistá a dokonale průhledná. Viditelnost pod vodou dosahuje za příznivých podmínek přes dvacet metrů.

Ryby jsou zde výborně přizpůsobeny okolí. Nejčastěji obývají štěrbiny v kamenitých březích a podobné přírodní dutiny. Vodní rostliny se vyskytují nejčastěji v oblastech, kde do jezera ústí řeka. Bujné porosty řas najdeme obvykle v kamenitých oblastech. Ty tvoří krmivovou základnu většiny zdejších ryb, živících se nejen řasami, ale i drobnými živočichy, žijícími na tomto podkladu ve značném množství. Specializovanému způsobu výživy odpovídá postavení tlamky a zvláštní uzpůsobení zubů zde žijících cichlid.

 


Tanganyický endemit Tropheus moorii obývá skalnaté pobřežní zóny zvané litorál. Většinou se zdržuje v hejnech, jen někde samci tvoří revíry. Je geneticky zřejmě velmi rozkolísaným druhem, neboť je přímo z přírody známo mnoho jeho barevně odlišných forem, které obývají určitá místní pobřežní území. Z nejznámějších je žlutobřichá, s pruhovaným ocasem, černě příčně pruhovaná, duhová, červená, citrónově žlutá, černočervená a jiné.

 

Většinu cichlid v jezeře Tanganyika tvoří tlamovci. Mladé rybky, které se v hrdelním vaku samice obvykle vylíhnou z jiker, bývají vypouštěny opatrně z rodičovské tlamky ven, aby se nakrmily na porostech řas, které bujně obrůstají balvany a skály v mělčích partiích jezera. Jakmile jim však hrozí nebezpečí, hledají rychle záchranu v rodičovské tlamce. Tento způsob ochrany mláďat je velmi účinný, ale na druhé straně silně omezuje počet mladých z jednoho tření.

Jestliže dominantní samec některého druhu rodu Tropheus neurvale vrazí do skupiny ustrašených samic na druhém konci nádrže, nedělá to z lásky k nim, ale proto, že považuje celé sebevětší bytové akvárium za svůj revír, který chce obhajovat a bránit. V přírodě je na všech stranách dostatek volného prostoru, takže mohou napadené ryby bez velkých problémů ustoupit nebo v krajní nouzi daleko uprchnout. Jenže v akváriu jim v tom tvrdě a nekompromisně brání skleněné stěny. Jestliže navíc ještě chybí možnosti ukrytí, dojde často k podobné útočné akci. Pečlivému pozorovateli neujde, že v celé nádrži pouze jediný dominantní samec je plně vybarven. Všichni ostatní podřízení jsou nápadně bledí.

Cichlidy rodu Tropheus a jiných vytvářejí revíry a vyžadují poměrně Členité životní prostředí. To lze vytvořit pomocí robustních trsů odolnějších rostlin a skupin vhodných kamenů. Ryby se pak nezúčastní bezohledných rvaček, pouze spolu na hranicích svých revírů komunikují. Každý akvarista, který měl příležitost nerušené pozorovat, jak pečlivě a svědomitě samice opatruje svoje mladé ve vhodně zařízené nádrži, nabízí jim ze své tlamky rozmělněnou potravu a ukrývá je při nebezpečí do hrdelního vaku, ten na takové zážitky nemůže nikdy zapomenout.

K zařízení nádrže jsou vhodné kameny bez ostrých hran, různých tvarů a velikostí, uspořádané tak, aby tu a tam vytvářely vhodné jeskyňky.

Osvědčuje se použití kamenů tmavé barvy, usazených v hrubším písku. V tmavším prostředí se totiž ryby výrazněji vybarví. Z akvarijních rostlin jsou nejvhodnější druhy s tuhými listy, anubiasy a robustnější druhy kryptokoryn. Ale také měchýřka jávská, větší chomáč nitelly nebo rikcie, i za tu cenu, že si na nich ryby občas trochu pochutnají.

Akvarista musí pravidelně kontrolovat hodnotu pH v nádrži a udržovat ji mezi 7,0 až 8,5, raději při uvedené horní hranici. To je základním předpokladem úspěšného chovu všech druhů cichlid rodu Tropheus, V praxi se osvědčilo umístit najednou do prostornější nádrže skupinku mladších ryb stejného druhu a stáří. Ty si na sebe navzájem zvyknou a pak již jen postačí při pravidelném krmení a ošetřování sledovat jak rostou.

Je zajímavé, že v jižní části jezera Tanganyika je možné pozorovat, jak ryby rodu Tropheus se v kamenitých oblastech zdržují ve značně velkých skupinách, čítajících nejednou až sto jedinců. Naproti tomu v severních partiích jezera zaujímají samci značně prostorné revíry, které intenzivně brání proti jiným samcům svého druhu.

Dostatek vhodných úkrytů mezi většími kameny, čerstvá, převážně rostlinná strava, nepříliš početná osádka ryb v nádrži a tím i čistší voda s malým obsahem dusíkatých látek jsou osvědčeným základem úspěšného chovu a relativně klidného soužití celého rybího společenství.